Naše síly byly změřeny, naše kondička byla zesměšněna a náš životní styl byl varovně ohodnocen černým puntíkem. Nastala tedy chvíle, kdy jde do tuhého, a my se vydáváme všechny naše hodnoty radikálně změnit pomocí Body Expressu. Naše první cvičení nebyla procházka růžovým sadem. Kdo by to byl řekl, opravdu jsme se zapotili. Následující dny jsme navíc dost zřetelně cítili, že máme i svaly, o kterých nikdo z nás neměl tušení.  Ale hezky pěkně od začátku.

Během první návštěvy každý z nás musel vyplnit zdravotní formulář, aby nedošlo při cvičení ke komplikacím. Všichni jsme písemným souhlasem ubezpečili trenéra, že nemáme žádné problémy se srdcem a že ženské osazenstvo není v jiném stavu.

Odvážným krokem jsme se přesunuli k šatnám, kde jsme dostali elastické triko a kraťasy z vodivého materiálu. Překvapením pro nás byl pokyn, že se do nich máme obléct na Adama a Evu, tedy spodní prádlo dolů a vodivý oblek nahoru. Následně nám byly oblečeny předem namočené vesty s elektrodami a vodivé pásy přes ruce, stehna a zadní partie.

A hurá na to!

Vyrazili jsme ke cvičebním strojům, kde nás zapojili do elektřiny. Krátkým přikývnutím jsme trenérovi potvrdili, že jsme se pořádně najedli, aby nám nebylo během cvičení špatně. A jízda mohla začít. První cvičení bylo rozděleno do dvou bloků na 8 a 12 minut. Nejprve jsme se věnovali samotnému nastavení. Trenér nám testoval jednotlivé partie, kdy každá z nich má stupnici rozdělenou na 100 levelů a bylo jen na našem uvážení a pocitech, jaký level ještě zvládáme a co je nám již nepříjemné.

Po nastavení všech partií začal ostrý trénink. Na přístroji se střídalo červené a modré světelné odpočítávání, během kterého jsme přecházeli ze zatnutých svalů do povolených. Během pekelné fáze zatnutých svalů nám trenér předcvičoval jednotlivé cviky, které se v průběhu celého cvičení mění po dvanácti opakováních. Zároveň se stupňuje i intenzita proudu, takže člověk musí vynakládat stále větší úsilí a posouvat své hranice.

Nečekaná makačka

Dvacet minut zní jako hračka, ale neradi jsme museli přiznat, že sprcha byla rozhodně potřeba. Sice jsme se cítili dokonale uvolnění a plní energie, ale bylo nám jasné, že další dny nám o sobě svaly dají vědět. Ti chytřejší z nás se doma ještě večer protáhli. Ti druzí další den nezvedli ruce nad hlavu. Každého bolelo něco jiného, jelikož obvykle zatěžujeme jiné svalstvo. Holky bolely klasické plandavé tricáky a bříško. Kluky naopak (nechci práskat), protože se neprotáhli, bolelo úplně všechno.

Příště už víme, co náš čeká, a věříme, že s každou lekcí budeme lepší a lepší. Hlavně se těšíme na ten pekáč buchet za 10 týdnů. Sledujte, jak nám to jde. Dobře se pobavíte.